TEMPUS MEDICORUM


Doporučení ČLK č. 1/2010 k postupu při rozhodování o přechodu na paliativní léčbu Počátkem tohoto roku vydalo představen-


stvo ČLK doporučení k postupu při rozhodová- ní o změně léčby intenzivní na léčbu paliativní u pacientů v terminálním stavu, kteří nejsou schopni vyjádřit svou vůli. Nejde o závazné stanovisko, ale o doporučení, jak v těchto pří- padech považuje ČLK po dohodě s dotčenými odbornými společnostmi za vhodné postupo- vat. Je pravdou, že původně byla iniciátorem tohoto doporučení odborná společnost, poté se k jeho textu vyjadřovala právní kancelář ČLK, jakož i vědecká rada a členové představenstva, a nakonec byl vydán finální text, který není závazný, ale má doporučující povahu. Zajímavé je, jak někdy lékaři sami sobě


dokážou zbytečně komplikovat život. Doku- ment, který byl původně připraven, patrně podle některého amerického vzoru, obsahoval totiž povinnost projednat přechod z intenzivní léčby na léčbu paliativní s osobami pacientovi blízkými a získat jejich souhlas se zamýšleným postupem. Dále předpokládal konsenzuální stanovisko celého týmu všech zdravotníků, kteří o pacienta pečují. Obsahoval i některé další podmínky, které by rozhodování buď velmi komplikovaly, nebo zcela znemožňova- ly. Nakonec se podařilo dosáhnout konsenzu a oprostit předmětné doporučení od takových ustanovení, která právní předpisy nevyžadují a která by velmi komplikovala realizaci dopo- ručeného postupu. Jen pro názornost: Je velmi těžké zjistit, kdo všechno jsou osoby pacientovi blízké, zejména když občan-


ský zákoník stanoví definici těchto osob jako prakticky nekonečnou, když vedle manžela, příbuzných v pokolení přímém a sourozenců považuje za osoby blízké další osoby v pomě- ru příbuzenském nebo obdobném, jestliže by újmu, kterou pocítila jedna z nich, druhá po- ciťovala právem jako újmu vlastní. Za takové osoby se mohou vydávat družky, přítelkyně, milenky, přátelé, kamarádi, spolužáci a další osoby mající nějaký vztah k pacientovi. Po- kud by některá taková osoba (jako například jeden z mnoha dětí či mnoha sourozenců) nebyla dotázána na stanovisko nebo nesou- hlasila s přechodem na paliativní léčbu, bylo by řešení velmi komplikované, a pokud by se na paliativní léčbu přece jenom bez souhlasu této osoby přešlo, bylo by to vlastně v rozporu s předmětným doporučením. Samozřejmě právní kancelář ČLK zaujala stanovisko, že nelze požadovat konsenzuální souhlas všech osob blízkých pacientovi, je však tře- ba tyto osoby informovat, případně i znát jejich stanovisko, pokud jde o osoby, které se o osud nemocného zajímají a je možno jejich stanovisko zjistit. Není to však povinností ošetřujícího týmu zdravotníků. Další podmínkou, která byla navrhová-


na a posléze zásahem právní kanceláře ČLK eliminována, je konsenzuální souhlas celého týmu zdravotníků, který pečuje o nemocného. V praxi to může znamenat, že postačí stano- visko jedné sanitářky, jedné zdravotní sestry nebo jiného zdravotníka pečujícího o přísluš- nou osobu a již nepůjde o konsenzuální sta- novisko celého zdravotnického týmu. Jde-li o poskytování zdravotní péče, není možné


Nekalé praktiky při registraci pacieNtů VýzVa České lékařské komory lékařům a pacieNtům-pojištěNcům


Česká lékařská komora se v několika přípa- dech setkala se stížnostmi lékařů i pacie- ntů na postupy společnosti Moje ambu- lance, a. s., při získávání nových pojištěnců najatými náborovými pracovníky této spo- lečnosti. Setkala se i s tím, že tato společ- nost inzerovala možnost vyhrát notebook, pokud se u ní pojištěnec zaregistruje, aniž by z informace bylo zřejmé, že zaregistro- váním se u této společnosti je současně rušena registrace u dosavadního registrují- cího všeobecného praktického lékaře. Česká lékařská komora vyzývá lékaře i pa- cienty, kteří se setkali s jakýmikoli nekalými praktikami společnosti Moje ambulance, a. s., eventuálně i jiného provozovate- le zdravotnických zařízení při získávání nových pojištěnců, aby tyto skutečnosti sdělili na e-mailovou adresu pravni@clkcr. cz nebo na telefon 257 217 226, případně


8


na adresu Česká lékařská komora, Lékař- ská 2, 150 00 Praha 5. Po shromáždění a posouzení potřebných podkladů zváží Česká lékařská komora eventuální podání podnětu orgánům čin- ným v trestním řízení, aby bylo zahájeno šetření, zda nejde o spáchání trestného činu konkrétními osobami při realizaci shora uvedených praktik. Současně před- pokládáme i podání podnětu k zahájení správního řízení u příslušného registrující- ho orgánu státní správy. Česká lékařská komora zároveň vyzvala zdravotní pojišťovny ke změně způsobu přeregistrace pojištěnců tak, aby se za- mezilo nekalým praktikám, kdy pojištěnec neví, že se registrací například u společ- nosti Moje ambulance, a. s. zároveň odhla- šuje od svého registrujícího praktického lékaře.


požadovat konsenzuální stanoviska ani roz- hodovat hlasováním, ale rozhodnutí po poradě s celým týmem zdravotníků musí učinit buď vedoucí lékař, nebo jím pověřený ošetřující lékař nemocného. Přitom samozřejmě při- hlédne k názoru všech ostatních zdravotníků, kteří o nemocného pečují. Na těchto příkladech chci pouze ukázat,


že vydání doporučení profesní komory (natož pak závazného stanoviska), či dokonce do bu- doucna jakéhosi „závazného standardu“, před kterým bych důrazně varoval, protože to, co je označováno v jiných zemích za standard, je zpravidla doporučený, nikoli nařízený postup, je poměrně náročnou činností a vždy je třeba domýšlet všechny jeho praktické aspekty. To by platilo o to více, pokud by předmětné stano- visko mělo být pro lékaře dokonce závazné.


shrnutí Lékař je povinen se při léčbě pacienta ří- dit obecně závaznými právními předpisy, zejména zákony a podzákonnými právní- mi předpisy vydanými na základě zákon- ného zmocnění. Je rovněž povinen řídit se závaznými stanovisky ČLK vydanými na základě zákonného zmocnění. Všechny ostatní „standardy“ mohou mít pouze po- vahu doporučeného postupu, který není pro lékaře závazný, a lékař může zvolit i jiný uznávaný postup. Vydání jakýchkoli závazných standardů jako jediného možného správného způsobu léčebného postupu není obvyklé a lékař musí mít možnost přihlížet k individualitě pacienta a v odůvodněných případech volit jiný postup, případně volit ze dvou či více uznávaných postupů. Dopo- ručení odborných společností ČLS JEP, lékařských fakult nebo dalších odbor- ných autorit mají však svoji významnou váhu a je k nim přihlíženo při posuzování správnosti či nesprávnosti odborného postupu lékaře, proto je třeba vždy tato doporučení brát v úvahu. Pokud by se do budoucna podařilo prosadit záměr ČLK na stanovení úhradového standardu pro stan- dardní povinné veřejné zdravotní pojištění, bylo by možno na jeho základě stanovit nad- standardní postupy, které již nebudou hrazeny ze standardního veřejného zdravotního pojiš- tění a vytvoří prostor pro spoluúčast pacienta nebo jeho připojištění. Při tvorbě závazných i doporučených postupů je třeba vždy pečlivě domýšlet všechny praktické aspekty, které s sebou přinese realizace tohoto postupu pro konkrétní každodenní praxi zdravotnických zařízení a jednotlivých lékařů. JUDr. Jan Mach, ředitel právní kanceláře ČLK


TEMPUS MEDICORUM / ČERVENEC–SRPEN 2010


Page 1  |  Page 2  |  Page 3  |  Page 4  |  Page 5  |  Page 6  |  Page 7  |  Page 8  |  Page 9  |  Page 10  |  Page 11  |  Page 12  |  Page 13  |  Page 14  |  Page 15  |  Page 16  |  Page 17  |  Page 18  |  Page 19  |  Page 20  |  Page 21  |  Page 22  |  Page 23  |  Page 24  |  Page 25  |  Page 26  |  Page 27  |  Page 28  |  Page 29  |  Page 30  |  Page 31  |  Page 32  |  Page 33  |  Page 34  |  Page 35  |  Page 36  |  Page 37  |  Page 38  |  Page 39  |  Page 40  |  Page 41  |  Page 42  |  Page 43  |  Page 44  |  Page 45  |  Page 46  |  Page 47  |  Page 48  |  Page 49  |  Page 50  |  Page 51  |  Page 52