NEMOCNICE


a nemocnice ještě funguje, tím lépe. Nač se tedy zabývat nějakým nespokojeným mla- dým lékařem. Zvláště když veřejnost skuteč- nou pravdu neví a politici přece jasně říkají, že všechno funguje tak, jak má. Pravda je ale taková, že probíhá postupná devastace napříč mnoha různými odděleními v celé naší krajské nemocnici. Nenechal jsem se tedy odradit, ve své snaze jsem pokračoval, přesvědčoval své kolegy o nutnosti snažit se něco změnit, přestat mlčet. Vstoupil jsem do místní LOK, abych mohl bojovat i z to- hoto směru za práva lékařů, brzy poté jsem byl na návrh předsedy dr. Trnky ostatními členy jednohlasně zvolen do předsednictva naší místní organizace. Neřešení situace vedením nemocnice mě


přimělo k tomu, že jsem se souhlasem kolegů začal generálnímu řediteli adresovat požadav- ky nás lékařů na interně, uvědomoval jsem si i možnost výpovědí. Postupně jsem si čím dál silněji uvědomoval, že hromadná výpověď začíná být jediným možným řešením ve snaze něco změnit. Vedení nemocnice ani po tomto nebralo si-


tuaci vážně, naopak naši snahu bagatelizovalo. Kolegové byli tímto přístupem velmi rozezleni, již nemělo smysl dále čekat. Na konci června jsme s platností od 1. 7. podali hromadnou vý- pověď. Všichni neatestovaní interní lékaři. Kro-


mě primáře, ale ten nás plně podpořil a s tímto postupem zcela souhlasil. Běží nyní dvoumě- síční výpovědní doba. Není to žádná legrace, protože pokud opravdu naše výpovědi začnou platit, kdo a jak v jiných okresech převezme péči o pacienty? Skončí pár nás neatestovaných lékařů svou otrockou práci a rázem hrozí kolaps v poskytování zdravotní péče... Co požaduji od vedení nemocnice? 1. Je třeba začít shánět chybějící lékaře


a motivovat je, je třeba poskytnout lékařům odpovídající podmínky k práci. Je nutné ko- nečně veřejně přiznat katastrofální personální situaci. Je třeba umožnit mladým lékařům vzdělávání. 2. Je třeba zavést spravedlivější ohodno-


cení naší náročné, zodpovědné a nenahra- ditelné práce, tedy navýšit naše nedůstojné platy na odpovídající úroveň. 3. Nikdo nesmí být nucen porušovat plat-


né zákony, přestat tedy na úkor lékařů vyža- dovat porušování zákoníku práce. Pokud bude muset lékař přesto sloužit na úkor zákona, pak mu to odpovídající měrou finančně anebo náhradním volnem vynahradit. Aktuálně probíhají jednání s vedením


KKN ohledně naší situace na interně. Nejspí- še bude nutno udělat nějaký kompromis, aby jediná nemocnice v okrese dále fungovala. Samozřejmě ale bude stále fungovat na úkor


Proč musí lékaři bojovat za svoje platy


T


rocha historie na úvod. Poučme se z vlastních chyb! Podle zatím kusých prohlášení nově vzniklé vládní koalice můžeme soudit, že


české zdravotnictví čeká zřejmě největší pa- rametrická změna od roku 1993. Tehdy jsme jako lékaři v nemocnicích naprosto propásli historickou příležitost ke změně postavení naší profese. Starali jsme se o svoji práci a pa- cienty. Systém se nám „odměnil“ tím, že nás na dlouhá léta uvrhl do pozice nesvéprávných zaměstnanců, kteří dostali to, co zbylo poté, když si z peněz na péči odkrojili řádně pojiš- ťovny, dodavatelé léků, spotřebního materiálu, technologií, stavební lobby, různé politické zájmové skupiny. Nezbylo toho moc. Základní plat léka-


ře v nemocnici se tak dostal na úroveň lépe kvalifikovaného středoškoláka. Vlastní lik- navostí a pracovním zaujetím jsme se tak od- soudili k otročení přesčasovou prací a téměř


dvacetiletému boji o nápravu stavu našeho odměňování.


Zbavíme se tabulek. ale co dál? Vláda se nyní chystá odstranit tzv. platové


tabulky pro zdravotníky. Není to zdaleka první snaha. Opakovaně slýcháme, že tabulky brání diferenciaci a znemožňují „zaplatit ty schop- né“. Nikdo ale nechce říct, kolik takových vlastně bude, jak je poznat. Jisté je, že pokud budeme rozdělovat lépe ty bídné prostředky, které na odměňování zdravotníků zbudou po vykradení peněz na péči jinými zájmový- mi skupinami, půjde o mzdovou frašku, ne o důstojnou motivaci. I dnes je možno navýšit tabulkový tarif pro řadu klíčových lékařů i dal- ších zaměstnanců až o 100 % a zdůvodnění by bylo snadné. Problém je, že nemocnicím na platy peníze nezbývají. Musejí platit pře- dražené dodávky léků, materiálu, měly by šetřit na obnovu technického parku… Jediná


TEMPUS MEDICORUM / ČERVENEC–SRPEN 2010


nás, lékařů, nevidím jinou možnost a nedělám si iluze. Záleží na toleranci mých kolegů, jak se nakonec rozhodnou. Stav ve zdravotnictví je opravdu tristní. Jen v naší krajské nemoc- nici chybí desítky lékařů a různá oddělení ba- lancují na hranici uzavření. Do personálních problémů se nyní dostává i mé původní do- movské působiště, tedy interna Karlovy Vary, odkud v posledních měsících odešlo mnoho lékařů, včetně zkušených odborníků. Plně podporuji akci Lékařského odboro-


vého klubu „Děkujeme, odcházíme“. Mož- ná bych nakonec ani neděkoval, není totiž za co. Dále plně podporuji požadavky o. s. Mladých lékařů. Stav zdravotnictví začíná být kritický, manažeři a politici veřejnosti lžou, že je zajištěna plná zdravotní péče, ale není tomu tak. Lékařů je čím dál větší nedo- statek a přicházející cizinci nás už nespasí (nehledě na to, že mnohdy mají i nevalnou odbornou úroveň). Systém vzdělávání mla- dých lékařů je rozvrácený, v nemocnicích chybějí stovky lékařů a stávající čím dál více odcházejí. Doufám, že naši akci na interně Sokolov budou kolegové po celé republice následovat a na konci letošního roku podají hromadné výpovědi.


Roman Durdis, neatestovaný lékař,


člen předsednictva místního LOK, organizátor protestů na interně nemocnice Sokolov


tristní rezerva pak může být v platech mla- dých kolegů bez kvalifikace. Představa, že bych měl snížit jejich již tak nedůstojné platy, se mi protiví. Bez toho, že se uvolní další prostředky pro mzdy, ať už na úkor navýšení spoluúčastí občanů nebo poklesu příjmu dodavatelů, nelze od změny odměňování očekávat nic pozitivní- ho. Zrušení tabulek tak vnese jen další rozkol mezi jednotlivé kategorie lékařů i zdravotní- ků. Podobně jako když systém v roce 1993 vy- členil protežovanou skupinu tzv. „privátních lékařů“. Princip rozděl a panuj platí již více než dvě tisíciletí. Že jsou odměny lékařů a zdravotníků níz-


ké, připustí leckdo, chytří ale dodávají: „Proč by vám měl někdo přidat, pane doktore, když jste ochotni za ty peníze pracovat?“ Logické a jednoduché. Záleží jen na nás, co si necháme líbit. Můžeme ale také sebevědomě a oprávněně žádat více, včetně garancí mini- málního příjmu tak, jak je k tomu nyní vyzývá LOK-SČL kampaní „Děkujeme, odcházíme“. Je třeba se ale rozhodnout rychle a rázně. Další příležitost ke změně se může naskyt- nout opět za dvacet let, možná… Lukáš Velev, místopředseda LOK-SČL


35


Page 1  |  Page 2  |  Page 3  |  Page 4  |  Page 5  |  Page 6  |  Page 7  |  Page 8  |  Page 9  |  Page 10  |  Page 11  |  Page 12  |  Page 13  |  Page 14  |  Page 15  |  Page 16  |  Page 17  |  Page 18  |  Page 19  |  Page 20  |  Page 21  |  Page 22  |  Page 23  |  Page 24  |  Page 25  |  Page 26  |  Page 27  |  Page 28  |  Page 29  |  Page 30  |  Page 31  |  Page 32  |  Page 33  |  Page 34  |  Page 35  |  Page 36  |  Page 37  |  Page 38  |  Page 39  |  Page 40  |  Page 41  |  Page 42  |  Page 43  |  Page 44  |  Page 45  |  Page 46  |  Page 47  |  Page 48  |  Page 49  |  Page 50  |  Page 51  |  Page 52