TEMPUS MEDICORUM


Lékařská lobby a jednota


úroveň než lékaři. Stejně jako soudci. Vzhledem k tomu, že jsem v průběhu minulých dva- ceti let nezaznamenal protes- ty právníků, o náznaku nějaké nátlakové akce ani nemluvě, zřejmě za ně pracovala jejich lobby mezi politiky ve sně- movně a senátu. Vyplývá to z logiky věci, protože vždy bylo mezi zákonodárci hodně právníků. Asi si uvědomovali, že až skončí v politice, musejí se mít kam vrátit. Také lékařů bylo v zákonodárných sborech vždy několik, neboť lékařská profese má důvěru veřejnosti a titul MUDr. na volebním líst- ku táhne, ale naše postavení se nijak výrazněji nezměnilo.


P Odpověď na otázku, proč se


nemáme aspoň jako právníci, je složitě jednoduchá. Protože je nám (a tedy i našim zástupcům v parlamentu) přednější roky planě diskutovat, hádat se, bojo- vat proti sobě a podtrhávat si vzá- jemně nohy, ba i kudlu si do zad vrážet, a to vše kvůli v podstatě nepodstatnému tématu – jaký bude systém zdravotnictví. V poslední době dávám ko-


legům „záludnou“ otázku: Co mají systémy zdravotnictví ve vyspělých státech Evropy společného? A je jedno, zda v onom státě působí Národní zdravotní služba, nebo milion pojišťoven. Je jedno, zda tam mají, nebo nemají poplatky, spoluúčast, takový či onaký systém úhrad atd. Společné mají jediné: DOBŘE OHOD- NOCENÉHO LÉKAŘE.


14


rávníci se dostali, co se jejich profesních podmínek týče, ne- pochybně na lepší


Bez ohledu na to, jestli jde


o lékaře zaměstnaného v nemoc- nici, či o lékaře soukromého. Už slyším některé kolegy,


jak namítají, že lékaři v Národní zdravotní službě jsou „nesvo- bodní“, popřípadě dávají námit- ky proti spoluúčasti, proti tomu či onomu. Jasně, mají možná i pravdu, ale pořád odcházejí lé- kaři od nás do těchto států, a ne naopak. Vše je jen otázka ceny! Ceny práce lékaře. Může se podle zmíněných podmínek měnit, ale musí vycházet ze základní premi- sy – povolání lékaře je zatíženo odpovědností a délkou poža- dovaného vzdělání. To se musí v jeho ceně odrazit, ať je systém jakýkoli. Navíc všechny evropské státy uznávají, že povolání lékaře je povoláním svobodným. Největší chybou lékařské


obce po roce 1989 bylo, že se ne- chala dohnat do bratrovražed- ného boje pod praporem ideolo- gií a politických názorů. „Rozděl a panuj“ se politikům dost dlou- ho dařilo. Místo toho, abychom důrazně řekli: „Chceme takovou a takovou cenu práce, a vy to zařiďte, politici!“, bojovali jsme proti sobě. Za ně a ještě ve slepé víře, že si na nás vzpomenou, až se systém změní. Nikdy se tak dosud nestalo


a asi nestane. Možná snad jen chvíli v letech 1995–96 jsme byli schopni jasně říct, co chceme, ale pak jsme přistoupili na jejich hru. Doba se změnila a mnoho z nás si začíná uvědomovat, že je to jen a jen na nás, že se musí- me vrátit k původnímu postupu. Proti nám bude stát množství ar- gumentů, které jsme již slyšeli. Věta „Nejprve musíme udě- lat reformu, změnit systém, což nám umožní vám přidat“


má u mě po letech podobný význam jako pořekadlo „Až naprší a uschne“. Nemáme totiž šanci bojovat


s jinými zájmy, které ve zdravot- nictví panují. Naše platy a pří- jmy jsou jedinou komoditou, za kterou nelze dostat provi- zi. Nemáme tolik prostředků a vlivu, abychom uspěli proti různým lobby, které se v našem resortu pohybují. Ať již jde o lob- by stavební, farmaceutickou, po- jišťovnickou a mnohé další. Ob- jem financí, které se takto ztratí – a nejen ve zdravotnictví – ne- zakryje ani strašení Řeckem. Mám pocit, že jedinou ces-


tou, jak reformovat české zdra- votnictví, je zvýšit platy a příjmy. Jde o změnu priorit, od betonu, hardwaru a dalších „provizních“ komodit do lidí. Aby to bylo možné, musí se udělat základní a nejdůležitější reformní kroky, kterými jsou pořádek v systému a jeho transparentnost. Zbytek pak přijde sám. Dalším protiargumentem


bude, že jde o politickou akci v něčím žoldu. Nevím sice v čím, neboť ministerstvo řídí pravice a kraje zase levice a celá akce byla spuštěna před volbami, kdy nebylo jasné, kdo bude resort ří- dit dále. Nejde o politiku, ale jde o skutečný stav českého zdravot- nictví, které se nachází v největ- ší krizi od roku 1989. Tou krizí je naprostá personální devastace medicíny. Vše ostatní lze řešit jednoduše. Když máte peníze, jakýkoli lék lze sehnat v řádu hodin a dnů, přístroj v řádu dnů a týdnů, nové zdravotnické za- řízení lze vybudovat za několik měsíců, ale personál nemusíte sehnat vůbec. Absolventi a lé- kaři v nejproduktivnějším věku


odcházejí a za chvíli nebude mít kdo naše pacienty léčit, pokud těm, kteří zůstávají, nebude příkazem prodloužen odchod do důchodu. Nyní se nemocniční lékaři


dávají dohromady, aby podali společně hromadnou výpo- věď. Možná je to poslední šan- ce na změnu. Za to, jak na tom jsme, nemohou politici, ale my sami a naše hloupost a nejedno- ta. Nevymýšlejme experimenty a třetí cesty, držme se základ- ních hodnot evropského zdra- votnictví, nebojujme proti sobě za nepodstatné, ale pro politiky tak důležité ideologické detaily. Definujme opět cenu své práce, plat, který chceme, a vyžadujme naplnění těchto požadavků a ne- řešme jak. To je „jejich“ problém. Čím více lékařů v nemocnicích se rozhodne, že se k akci „Dě- kujeme, odcházíme!“ přidá, tím silnější bude „argument“, který slovy dona Corleona politici „ne- budou moci odmítnout“. Ostatní kolegové z jiných segmentů ať na chvíli zapomenou na politiku, systém zdravotnictví a neházejí kolegům z nemocnic klacky pod nohy. Pokud tato akce povede k nápravě v systému, zvýší se příjmy i jim. Bude jistě záležet na schopnostech představitelů profesních organizací ambu- lantních a praktických lékařů, ale od toho přece jsou. Pokud budeme teď jednot-


ní, máme šanci uspět. Pokud ne, není nám pomoci. V nedávno skončených vol-


bách uspělo 21 našich kolegyň a kolegů, kteří se dostali do sně- movny. Za různé strany a díky kroužkování z různých míst kandidátky. Většina z nich je v politice nová. Pokud bychom byli schopni těchto 21 „našich“ zástupců dát dohromady a pře- svědčit je, že i když ve sněmovně budou hájit rozdílné politické barvy, že být lékařem člověk ne- přestává ani jako politik, naše šance se ještě zvýší. Jsem o tom přesvědčen.


Michal Sojka TEMPUS MEDICORUM / ČERVENEC–SRPEN 2010


Page 1  |  Page 2  |  Page 3  |  Page 4  |  Page 5  |  Page 6  |  Page 7  |  Page 8  |  Page 9  |  Page 10  |  Page 11  |  Page 12  |  Page 13  |  Page 14  |  Page 15  |  Page 16  |  Page 17  |  Page 18  |  Page 19  |  Page 20  |  Page 21  |  Page 22  |  Page 23  |  Page 24  |  Page 25  |  Page 26  |  Page 27  |  Page 28  |  Page 29  |  Page 30  |  Page 31  |  Page 32  |  Page 33  |  Page 34  |  Page 35  |  Page 36  |  Page 37  |  Page 38  |  Page 39  |  Page 40  |  Page 41  |  Page 42  |  Page 43  |  Page 44  |  Page 45  |  Page 46  |  Page 47  |  Page 48  |  Page 49  |  Page 50  |  Page 51  |  Page 52