TEMPUS MEDICORUM
Stát zůstane největším dlužníkem
jak vysoké bude platit daně. Že by výsled- kem takové „svobody“ byl rozvrat státních financí, je zřejmé. Neméně jednoznačné je i to, že výsledkem tzv. Janotova balíčku bude ekonomický rozvrat zdravotního pojištění. Systém veřejného zdravotního pojištění
leží v současnosti na bedrech zaměstnan- ců a jejich zaměstnavatelů. Právě pojistné odvozené z platů a mezd totiž představuje hlavní zdroj příjmů zdravotních pojišťoven. Zdravotně pojistný plán Všeobecné zdravotní pojišťovny počítá v letošním roce s měsíčním příjmem za jednoho zaměstnance 2772 Kč, za jednu osobu samostatně výdělečně činnou 1238 Kč, za osobu bez zdanitelných příjmů 1080 Kč a za státního pojištěnce pouze s výše zmiňovanou částkou 723 Kč. Nepoměr těch- to částek je nejenom evidentním důkazem nespravedlnosti v platbách pojistného, ale též skutečnosti, že stát zůstává největším dlužníkem toho systému. Například v roce 2008 platil stát po-
dované ministryní Juráskovou. Kde získá vláda peníze na zvýšení platů a mezd lé- kařů, aby se ke konci roku české nemoc- nice úplně personálně nerozpadly?
F Stát platí ze zákona zdravotní pojištění
za většinu osob, které nemají vlastní příjmy. Tento systém takzvané zástupné platby sice zajišťuje bez zbytečných administrativních nákladů stoprocentní výběr tohoto pojistného, a měl by tedy být i do budoucna zachován, ale zásadním problémem negativně ovlivňujícím ekonomickou stabilitu veřejného zdravotního pojištění je nedostatečná výše těchto plateb ze strany státu. Pravidelnou každoroční valorizaci
plateb za tzv. státní pojištěnce zastavil nejprve zákon č. 261/2007 Sb., o stabili- zaci veřejných rozpočtů (tzv. Topolánkův batoh), kvůli němuž zůstala platba v roce 2009 stejná jako v roce předcházejícím. Tento politický manévr zdravotní pojišťovny ustály díky svým rezervám na účtech obdobně jako stejným zákonem zavedený strop pro ma- ximální výši pojistného. Je třeba jen připome- nout, že miliardové přebytky připravené jako bonus pro privatizátory zdravotních pojišťo- ven vznikly na jejich účtech na náš úkor. Po-
12
ischerova vláda nerozhodla o zvýšení platby za státní po- jištěnce. Zdravotnictví tedy ne- dostane ani ty 3,2 mld. Kč poža-
jišťovny totiž platily zdravotnickým zařízením v létech ekonomické prosperity za zdravotní péči méně, než kolik tato reálně stála. Zatímco ekonomická prosperita české
zdravotnictví minula, důsledky hospodářské recese do resortu Fischerova vláda zavlekla. S účinností od 1. 1. 2010 byla sice platba za státní pojištěnce zvýšena z původních 677 Kč, avšak díky tzv. Janotovu balíčku pouze na částku 723 Kč měsíčně, která od- povídá 13,5 % z vyměřovacího základu stano- veného administrativně politiky na 5355 Kč. Díky této změně zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojiště- ní, došlo tedy v letošním roce pouze k výrazně nižší valorizaci než na částku cca 786 Kč, která podle původních právních předpisů vycházela z průměrné mzdy v ČR za rok 2008. Od ledna letošního roku však díky změně
zmiňovaného zákona došlo k změně ještě mnohem závažnější. Byl zrušen samotný princip automatické valorizace plateb za státní pojištěnce. Tento mechanismus přitom zajišťoval, že výše zástupné platby bude odpovídat nejenom vývoji ekonomi- ky ČR, ale především vývoji mezd a platů. Zdravotnictví se tak stalo hračkou v ru- kách politiků. Vláda, která je vůči systému veřejného zdravotního pojištění v pozici plátce, získala zmocnění sama rozhodovat, kolik bude platit. Každý daňový poplatník by si asi přál mít možnost sám rozhodovat,
jistné za 58 % obyvatel ČR, kteří ne vlastní vinou čerpají cca 80 % veškeré zdravotní péče, přičemž jeho příspěvek tvořil pou- hých 22 % příjmů zdravotních pojišťoven. Zejména z důvodu vyšší nezaměstnanosti platí stát v současnosti pojistné již za více než 60 % obyvatel. Nárůst počtu těchto osob spo- jený s mírnou valorizací plateb pro rok 2010 je hlavní příčinou, proč platby za tyto tzv. státní pojištěnce tvoří dnes okolo 25 % příjmů systé- mu veřejného zdravotního pojištění. Svoji roli hraje pochopitelně i snížení pojistného pro pojištěnce s nadprůměrnými příjmy. Právě tyto stropy na maximální výši pojistného proměnily pojistné v jakousi daň s degresivní sazbou. Česká lékařská komora se nemůže
smířit s tím, že zdravotní pojišťovny bu- dou v příštím roce zachraňovat své hos- podaření na úkor nás lékařů prostřed- nictvím snížení plateb zdravotnickým zařízením a uplatňováním regulačních srážek. Zvýšení plateb za státní pojištěnce je jedinou reálnou možností, jak rychle finančně pomoci českému zdravotnictví a nezruinovat zdravotnická zařízení. Zdravotnictví totiž nespasí ani regulač-
ní poplatky, ani spoluúčast pacientů, která již narostla na hranici 18 % veškerých výdajů na zdravotnictví. Vzhledem k tomu, že se ome- zuje prakticky pouze na léky, mají však lékaři z těchto cca 45 miliard Kč pramalý užitek. Kvalitativní změnou by jistě bylo definování úhradových standardů umožňující vznik ko- merčního připojištění. To je však i při upřímné snaze většiny politiků, kterou si nejsem příliš jist, práce na několik let. Příprava a proces
TEMPUS MEDICORUM / ČERVENEC–SRPEN 2010
Foto: ČTK
Page 1 |
Page 2 |
Page 3 |
Page 4 |
Page 5 |
Page 6 |
Page 7 |
Page 8 |
Page 9 |
Page 10 |
Page 11 |
Page 12 |
Page 13 |
Page 14 |
Page 15 |
Page 16 |
Page 17 |
Page 18 |
Page 19 |
Page 20 |
Page 21 |
Page 22 |
Page 23 |
Page 24 |
Page 25 |
Page 26 |
Page 27 |
Page 28 |
Page 29 |
Page 30 |
Page 31 |
Page 32 |
Page 33 |
Page 34 |
Page 35 |
Page 36 |
Page 37 |
Page 38 |
Page 39 |
Page 40 |
Page 41 |
Page 42 |
Page 43 |
Page 44 |
Page 45 |
Page 46 |
Page 47 |
Page 48 |
Page 49 |
Page 50 |
Page 51 |
Page 52