This page contains a Flash digital edition of a book.
FARMAKOTERAPEUTICKÉ INFORMACE Měsíčník pro lékaře a farmaceuty


Obsah Diagnostika a terapie infekcí vyvolaných viry herpes simplex a varicella-zoster ...............................................................................................1


DIAGNOSTIKA A TERAPIE INFEKCÍ VYVOLANÝCH VIRY HERPES SIMPLEX A VARICELLA-ZOSTER


Úvod


Herpetické viry jsou odpovědné za širokou škálu lidských i zví- řecích infekcí. Lidské herpetické viry jsou geopolitně rozšířeny. Ačkoliv mají odlišné biologické vlastnosti, je jim společná schop- nost latentně infikovat hostitele a dlouhodobě přežívat v jeho buň- kách. Rod Herpesviridae, do kterého lidské herpetické viry patří, zahrnuje více než 100 různých virů. Genomy těchto virů jsou tvoře- ny deoxyribonukleovou kyselinou (DNA). Struktura herpetických virů je složitá a tyto viry patří mezi vůbec největší známé virové agens. Lidské herpetické viry jsou rozděleny na tři podskupiny: Alphaherpesvirinae, Betaherpesvirinae a Gammaherpesvirinae (zařazení jednotlivých virů do skupin je uvedeno v tabulce 1)1/.


Virus Alphaherpesvirinae Betaherpesvirinae Gammaherpesvirinae


herpes simplex virus typ 1 (HSV-1) herpes simplex virus typ 2 (HSV-2) varicella-zoster virus (VZV)


cytomegalovirus (CMV)


lidský herpetický virus typ 6 (HHV-6) lidský herpetický virus typ 7 (HHV-7)


virus Epstein-Barrové (EBV) lidský herpetický virus typ 8 (HHV-8)


Lidské herpetické infekce mají značný rozsah klinických pro- jevů. Primární infekce herpetickými viry často proběhne asym- ptomaticky, může se však projevit charakteristickými příznaky nebo vzácně způsobí diseminované onemocnění s postižením různých orgánů a fatálním průběhem (především u nemocných s některými primárními imunodeficiencemi). Po primární nákaze herpetické viry přežívají v buňkách hostitele. Tato latentní infek- ce většinou nezpůsobuje žádné klinické příznaky, nicméně vli- vem různých okolností na straně hostitele i viru může dojít k její reaktivaci. Spektrum klinických projevů, které se po reaktivaci objeví, je široké. Ve většině případů nepředstavuje reaktivace ohrožení hostitele. Výjimkou je přítomnost závažné imunodefici- ence (především sekundární), kdy reaktivace latentní herpetické infekce může vést k diseminovanému postižení orgánů a ke smrti imunokompromitovaného pacienta. V primární péči patří k nejčastěji diagnostikovaným herpetickým infekcím infekce vyvolané alfaherpetickými viry – tj. herpes sim- plex virus typ 1 (HSV-1), herpes simplex virus typ 2 (HSV-2) a varicella-zoster virus (VZV). Diagnostika infekcí vyvolaných alfaherpetickými viry je většinou klinická, nicméně v posledním desetiletí došlo ke značnému pokroku v laboratorní diagnostice herpetických infekcí2/. Současně se také rozšířily možnosti spe- cifické protivirové terapie, jejíž preskripce již není vázána pouze na ambulantní specialisty či nemocniční zařízení.


FI l Číslo 7-8/2010


Antivirotika účinná proti HSV a VZV V České republice jsou běžně dostupná dvě antivirotika, která působí proti HSV a VZV – acyklovir a valacyklovir. Acyklovir (ACV) je prověřený preparát, který je používán od roku 1984. Mechanizmus protivirového účinku ACV spočívá v inhibici virové polymerázy, která je důležitá pro syntézu virové DNA. ACV však musí být nejdříve aktivován, což je zajištěno enzymem thymidinkinázou, který je přítomen ve 40-100x vyšší koncentraci ve virem infikovaných buňkách. ACV má relativně malou biologickou dostupnost, z gastrointestinálního traktu se vstřebává pouze 15-20 % podané dávky. ACV má také krátký biologický poločas, který je 2,5 - 3 hodiny. Biologický poločas


Tabulka 1. Rozdělení lidských herpetických virů a jimi nejčastěji vyvolané infekce Podskupina


Infekční nemoci


labiální opar genitální opar plané neštovice a pásový opar


infekční mononukleóza


šestá dětská nemoc (exanthema subitum) exanthema subitum


infekční mononukleóza Kaposiho sarkom a Castelmanova nemoc


je významně prodloužen u pacientů s anurií, což souvisí s jeho vylučováním ledvinami (nemetabolizovaný ACV je vylučován ledvinami ze 60-90 %)3/. ACV má málo nežádoucích účinků. Ovlivnění renálních funkcí bylo zaznamenáno u 5 % pacientů léčených parenterálním ACV. Při podávání perorálního ACV bylo ovlivnění renálních funkcí pozorováno vzácně podobně jako další nežádoucí účinky, které zahrnují bolesti hlavy, nauzeu, průjem a kožní alergické reakce. U malých dětí byly výjimečně zaznamenány leukopenie a trom- bocytopenie. Lokálně aplikovaný ACV může způsobit přechodně pálení, při jeho aplikaci na sliznice vyvolá iritaci a není proto schválen pro vaginální použití. ACV je možné použít v graviditě, je hodnocen v kategorii B. Při jeho podání v těhotenství nebyl pozorován zvýšený výskyt vrozených vývojových vad4/. Za zcela bezpečný se ACV považuje ve 2. polovině gravidity. Z lékových interakcí je důležité zvýšení nefrotoxicity při současném použití nefrotoxických preparátů. ACV má až 10x silnější účinek proti HSV-1 a HSV-2 než pro- ti VZV. Co se týče rezistence HSV k ACV, její výskyt je u imuno- kompetentních pacientů nízký, a to i při dlouhodobém podávání ACV. Vyšší záchyt ACV rezistentních mutant byl pozorován pou- ze u imunokompromitovaných pacientů (3 %). Valacyklovir (VCV; l-valyl ester ACV) je preparát s lepšími farmakokinetickými vlastnostmi: má asi 3 - 5x lepší vstřebávání


1


7-8 2010


Inzerce 101013953 ▲


Page 1  |  Page 2  |  Page 3  |  Page 4  |  Page 5  |  Page 6  |  Page 7  |  Page 8  |  Page 9  |  Page 10  |  Page 11  |  Page 12  |  Page 13  |  Page 14  |  Page 15  |  Page 16  |  Page 17  |  Page 18  |  Page 19  |  Page 20  |  Page 21  |  Page 22  |  Page 23  |  Page 24  |  Page 25  |  Page 26  |  Page 27  |  Page 28  |  Page 29  |  Page 30  |  Page 31  |  Page 32  |  Page 33  |  Page 34  |  Page 35  |  Page 36  |  Page 37  |  Page 38  |  Page 39  |  Page 40  |  Page 41  |  Page 42  |  Page 43  |  Page 44  |  Page 45  |  Page 46  |  Page 47  |  Page 48  |  Page 49  |  Page 50  |  Page 51  |  Page 52