FARMAKOTERAPEUTICKÉ INFORMACE Měsíčník pro lékaře a farmaceuty
Obsah Diagnostika a terapie infekcí vyvolaných viry herpes simplex a varicella-zoster ...............................................................................................1
DIAGNOSTIKA A TERAPIE INFEKCÍ VYVOLANÝCH VIRY HERPES SIMPLEX A VARICELLA-ZOSTER
Úvod
Herpetické viry jsou odpovědné za širokou škálu lidských i zví- řecích infekcí. Lidské herpetické viry jsou geopolitně rozšířeny. Ačkoliv mají odlišné biologické vlastnosti, je jim společná schop- nost latentně infikovat hostitele a dlouhodobě přežívat v jeho buň- kách. Rod Herpesviridae, do kterého lidské herpetické viry patří, zahrnuje více než 100 různých virů. Genomy těchto virů jsou tvoře- ny deoxyribonukleovou kyselinou (DNA). Struktura herpetických virů je složitá a tyto viry patří mezi vůbec největší známé virové agens. Lidské herpetické viry jsou rozděleny na tři podskupiny: Alphaherpesvirinae, Betaherpesvirinae a Gammaherpesvirinae (zařazení jednotlivých virů do skupin je uvedeno v tabulce 1)1/.
Virus Alphaherpesvirinae Betaherpesvirinae Gammaherpesvirinae
herpes simplex virus typ 1 (HSV-1) herpes simplex virus typ 2 (HSV-2) varicella-zoster virus (VZV)
cytomegalovirus (CMV)
lidský herpetický virus typ 6 (HHV-6) lidský herpetický virus typ 7 (HHV-7)
virus Epstein-Barrové (EBV) lidský herpetický virus typ 8 (HHV-8)
Lidské herpetické infekce mají značný rozsah klinických pro- jevů. Primární infekce herpetickými viry často proběhne asym- ptomaticky, může se však projevit charakteristickými příznaky nebo vzácně způsobí diseminované onemocnění s postižením různých orgánů a fatálním průběhem (především u nemocných s některými primárními imunodeficiencemi). Po primární nákaze herpetické viry přežívají v buňkách hostitele. Tato latentní infek- ce většinou nezpůsobuje žádné klinické příznaky, nicméně vli- vem různých okolností na straně hostitele i viru může dojít k její reaktivaci. Spektrum klinických projevů, které se po reaktivaci objeví, je široké. Ve většině případů nepředstavuje reaktivace ohrožení hostitele. Výjimkou je přítomnost závažné imunodefici- ence (především sekundární), kdy reaktivace latentní herpetické infekce může vést k diseminovanému postižení orgánů a ke smrti imunokompromitovaného pacienta. V primární péči patří k nejčastěji diagnostikovaným herpetickým infekcím infekce vyvolané alfaherpetickými viry – tj. herpes sim- plex virus typ 1 (HSV-1), herpes simplex virus typ 2 (HSV-2) a varicella-zoster virus (VZV). Diagnostika infekcí vyvolaných alfaherpetickými viry je většinou klinická, nicméně v posledním desetiletí došlo ke značnému pokroku v laboratorní diagnostice herpetických infekcí2/. Současně se také rozšířily možnosti spe- cifické protivirové terapie, jejíž preskripce již není vázána pouze na ambulantní specialisty či nemocniční zařízení.
FI l Číslo 7-8/2010
Antivirotika účinná proti HSV a VZV V České republice jsou běžně dostupná dvě antivirotika, která působí proti HSV a VZV – acyklovir a valacyklovir. Acyklovir (ACV) je prověřený preparát, který je používán od roku 1984. Mechanizmus protivirového účinku ACV spočívá v inhibici virové polymerázy, která je důležitá pro syntézu virové DNA. ACV však musí být nejdříve aktivován, což je zajištěno enzymem thymidinkinázou, který je přítomen ve 40-100x vyšší koncentraci ve virem infikovaných buňkách. ACV má relativně malou biologickou dostupnost, z gastrointestinálního traktu se vstřebává pouze 15-20 % podané dávky. ACV má také krátký biologický poločas, který je 2,5 - 3 hodiny. Biologický poločas
Tabulka 1. Rozdělení lidských herpetických virů a jimi nejčastěji vyvolané infekce Podskupina
Infekční nemoci
labiální opar genitální opar plané neštovice a pásový opar
infekční mononukleóza
šestá dětská nemoc (exanthema subitum) exanthema subitum
infekční mononukleóza Kaposiho sarkom a Castelmanova nemoc
je významně prodloužen u pacientů s anurií, což souvisí s jeho vylučováním ledvinami (nemetabolizovaný ACV je vylučován ledvinami ze 60-90 %)3/. ACV má málo nežádoucích účinků. Ovlivnění renálních funkcí bylo zaznamenáno u 5 % pacientů léčených parenterálním ACV. Při podávání perorálního ACV bylo ovlivnění renálních funkcí pozorováno vzácně podobně jako další nežádoucí účinky, které zahrnují bolesti hlavy, nauzeu, průjem a kožní alergické reakce. U malých dětí byly výjimečně zaznamenány leukopenie a trom- bocytopenie. Lokálně aplikovaný ACV může způsobit přechodně pálení, při jeho aplikaci na sliznice vyvolá iritaci a není proto schválen pro vaginální použití. ACV je možné použít v graviditě, je hodnocen v kategorii B. Při jeho podání v těhotenství nebyl pozorován zvýšený výskyt vrozených vývojových vad4/. Za zcela bezpečný se ACV považuje ve 2. polovině gravidity. Z lékových interakcí je důležité zvýšení nefrotoxicity při současném použití nefrotoxických preparátů. ACV má až 10x silnější účinek proti HSV-1 a HSV-2 než pro- ti VZV. Co se týče rezistence HSV k ACV, její výskyt je u imuno- kompetentních pacientů nízký, a to i při dlouhodobém podávání ACV. Vyšší záchyt ACV rezistentních mutant byl pozorován pou- ze u imunokompromitovaných pacientů (3 %). Valacyklovir (VCV; l-valyl ester ACV) je preparát s lepšími farmakokinetickými vlastnostmi: má asi 3 - 5x lepší vstřebávání
1
7-8 2010
Inzerce 101013953 ▲
Page 1 |
Page 2 |
Page 3 |
Page 4 |
Page 5 |
Page 6 |
Page 7 |
Page 8 |
Page 9 |
Page 10 |
Page 11 |
Page 12 |
Page 13 |
Page 14 |
Page 15 |
Page 16 |
Page 17 |
Page 18 |
Page 19 |
Page 20 |
Page 21 |
Page 22 |
Page 23 |
Page 24 |
Page 25 |
Page 26 |
Page 27 |
Page 28 |
Page 29 |
Page 30 |
Page 31 |
Page 32 |
Page 33 |
Page 34 |
Page 35 |
Page 36 |
Page 37 |
Page 38 |
Page 39 |
Page 40 |
Page 41 |
Page 42 |
Page 43 |
Page 44 |
Page 45 |
Page 46 |
Page 47 |
Page 48 |
Page 49 |
Page 50 |
Page 51 |
Page 52