TEMPUS MEDICORUM


Profesní standardy, doporučené postupy a závazná stanoviska


užívá často tak, aniž ten, kdo o nich ho- voří, přesně ví, o čem hovoří. Co je to standard? Závazný a jedině možný po- stup, jakým může lékař léčit pacienta s určitou chorobou? Co když existuje více uznávaných a možných postupů a je třeba volit dle individuality pacienta? Má lékař volbu, nebo musí postupovat podle „stan- dardu“? Je standard pro lékaře závazný, nebo doporučující? Je standard závazný pro zdravotní pojišťovnu, aby uhradila péči v takovém rozsahu, v jakém ji defi- nuje standard? Zná každý, kdo používá pojem „standardy“, odpověď na všechny uvedené otázky? Víme, o čem mluvíme, a nemluvíme každý o něčem jiném?


P


Článek 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně – profesní standardy Vezměme si na pomoc Úmluvu na ochra-


nu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny, která o profesních standardech pojednává. V článku 4 této Úmluvy se uvádí, že jakýkoli zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědec- kého výzkumu, je nutno provádět v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a stan- dardy. Co je považováno za standardy, samotný text úmluvy neuvádí. Rozvádí to však poměrně podrobně a srozumitelně vysvětlující zpráva k Úmluvě o lidských právech a biomedicíně, ze které cituji: „Všechny zákroky se musí provádět v sou-


ladu s platným právem obecně, jak je doplněno a rozvíjeno profesními pravidly. V některých zemích mají tato pravidla formu profes- ního etického kodexu (vypracovaného státem nebo profesními organizacemi), jinde formu disciplinárního kodexu lé- kařů, zdravotnické legislativy, lékařské etiky nebo jakýchkoli jiných prostředků zaručujících práva a zájmy pacientů, při-


6


ojem standardy se v současné době nejen ve zdravotnické veřejnosti, ale i mezi politiky skloňuje ve všech pádech a po-


čemž v nich může být pamatováno na právo námitky profesionálních zdravotnických pracovníků z důvodu svědomí. Pokud exis- tuje rozpor mezi různými normami, měl by právní řád obsahovat pravidlo a způsob, jak tento rozpor mezi právními normami řešit. Náplň profesních standardů povinností a pravidel chování není ve všech zemích identická. Tytéž lékařské povinnosti se mo- hou v jednotlivých společnostech poněkud lišit. Ve všech zemích však platí základní zásady řádného výkonu lékařského povo- lání. Profesní úroveň a kvalifikaci, kterou lze očekávat od profesionálních zdravot- nických pracovníků při výkonu jejich povo- lání, určuje současný stupeň vývoje oboru. Sledováním pokroku v medicíně se tato úroveň mění s novým vývojem, přičemž se vylučují metody, které již neodpovídají současnému stavu oboru. Nicméně se při- pouští, že profesní standardy nepředepisují nezbytně jeden způsob jako jediný možný: uznávaná lékařská praxe může totiž při- pouštět několik možných způsobů zákroku a ponechává tak určitou volnost ve volbě metod a technik. Dále se musí konkrét- ní průběh úkonu posuzovat pod zorným úhlem specifického zdravotního problé- mu, na který upozorňuje dotyčný pacient. Zvláště pak musí zákrok splňovat kritéria relevance a přiměřenosti mezi sledovaným cílem a použitými prostředky.“ Z uvedeného textu části vysvětlující zprávy


k článku 4 Úmluvy o lidských právech a biome- dicíně je tedy zřejmé, že uvedené ustanovení této úmluvy nespatřuje v profesních standar- dech nějaká přesně daná pravidla, jak v jednotli- vých případech postupovat, ale stručně obecně řečeno, za profesní standardy se považuje to, co lékařská věda označuje jako postup odpovídající dosaženým poznatkům lékařské vědy – tedy postup lege artis. Článek 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně tak rozhodně nepřede- pisuje žádnému členskému státu, který je sig- natářem Úmluvy, aby vytyčoval nějaká zvláštní pravidla či standardy za situace, kdy pojem, jak


postupovat lege artis a co je postup lege artis, je určen zákonem, kdy z vědeckých publikací i učebnic lékařských fakult lze snadno zjistit dosaženou úroveň poznání v daném oboru a způsob možných postupů při léčbě jednotli- vých chorob a kdy lékaři mají k dispozici celou plejádu nezávazných doporučení nejen odbor- ných společností, ale i vysoce renomovaných odborných pracovišť. Argument, že Úmluva o lidských právech a biomedicíně vyžaduje vy- dání standardů, které jsme v České republice dosud nevydali, je tedy zcela zavádějící.


Co je pro lékaře závazné Pro lékaře při výkonu jeho povolání jsou za-


vazující pouze zákony, a pokud zákon zmocňuje vládu nebo ministerstvo či jiný orgán, např. pro- fesní komoru, k vydání podzákonných právních předpisů nebo závazných stanovisek, pak jsou pro lékaře závazné i podzákonné právní před- pisy a závazná stanoviska vydaná na základě zákonného zmocnění. Lze tedy konstatovat, že pro lékaře v ČR jsou závazné zákony, obecně závazné podzákonné předpisy vy- dané na základě zákona (např. nařízení vlády a vyhlášky ministerstva zdravotnic- tví) a závazná stanoviska ČLK (v případě stomatologů České stomatologické komory a v případě farmaceutů České lékárnické komory), které jsou oprávněny podle záko- na vydávat pro své členy závazná stanoviska k odborným problémům poskytování zdra- votní péče a ve zdravotnickém výzkumu. Vše ostatní má povahu doporučení a není pro lékaře závazné. Zákony i podzákonné obecně závazné práv-


ní předpisy se zpravidla konkrétními lékařský- mi postupy při léčení pacientů a odbornými problémy poskytování zdravotní péče nezabý- vají a jen zcela výjimečně určují závazná pravi- dla chování, která se spíše týkají ochrany práv pacientů než odborného postupu při posky- tování lékařské péče. Přesto lze najít některé specifické zákony, které stanoví určité závazné postupy v konkrétních případech. Může to být např. transplantační zákon nebo interrupční zá- kon. Mohou to být podzákonné právní předpisy k provedení těchto zákonů, např. vyhláška k pro- vedení některých ustanovení zákona o umělém přerušení těhotenství. Tyto právní předpisy je nutno respektovat. Nejde o „standardy“ v pra- vém slova smyslu, jde o povinnosti stanovené právním předpisem. ČLK je při vydávání závazných stanovisek


k odborným problémům poskytování zdravotní péče pro své členy velmi zdrženlivá a mnohem častěji vydává pouze doporučení než závaz- né stanovisko. Vydaná závazná stanoviska se


TEMPUS MEDICORUM / ČERVENEC–SRPEN 2010


Page 1  |  Page 2  |  Page 3  |  Page 4  |  Page 5  |  Page 6  |  Page 7  |  Page 8  |  Page 9  |  Page 10  |  Page 11  |  Page 12  |  Page 13  |  Page 14  |  Page 15  |  Page 16  |  Page 17  |  Page 18  |  Page 19  |  Page 20  |  Page 21  |  Page 22  |  Page 23  |  Page 24  |  Page 25  |  Page 26  |  Page 27  |  Page 28  |  Page 29  |  Page 30  |  Page 31  |  Page 32  |  Page 33  |  Page 34  |  Page 35  |  Page 36  |  Page 37  |  Page 38  |  Page 39  |  Page 40  |  Page 41  |  Page 42  |  Page 43  |  Page 44  |  Page 45  |  Page 46  |  Page 47  |  Page 48  |  Page 49  |  Page 50  |  Page 51  |  Page 52