TEMPUS MEDICORUM
Situace na interně Sokolov pohledem „začínajícího“ lékaře
na konci června podali lékaři hromadnou výpověď – co bude dál? J
ako absolvent jsem v roce 2009 nastoupil na internu do Karlových Varů, kde bylo lékařů relativně do- statek. Z interního oddělení v Soko-
lově však prakticky všichni lékaři postupně odešli, důvodem byl nevhodný přístup bý- valého vedení a bývalého primáře vůči nim. Nakonec zůstali pouze dva původní lékaři, neatestovaní dr. Slováková a dr. Virčík, v ne- mocnici oba prakticky bydlící a pracující za hranicí sebezničení. Na uvolněný primář- ský post přišel z Chebu primář dr. Murár, který zde již dříve pracoval a nyní byl jediný ochotný přijmout takovouto zodpovědnost. Krátkodobě se na oddělení vystřídalo mno- ho vypomáhajících lékařů z Varů a někteří z Chebu, jenže objem práce byl takový, že nikdo nechtěl zůstat déle a ani sloužit, ani za vyšší plat. Byl jsem z původních kolegů na- konec sám, kdo dlouhodobě neodmítl pomoc a setrval. Prostředí sokolovské nemocnice a i moji kolegové na interně v čele s lidským přístupem primáře Murára byli důvodem, proč jsem takto zůstal déle. Tehdy jsem za to nic nepožadoval, stačilo mi pouze to, že budu užitečný a něco se naučím. Dostal jsem jako absolvent sám na starost celé oddělení (doma ve Varech jsme na oddělení byli 4 lékaři a já byl ten poslední z nich...) a musel jsem sou- časně k tomu i zabezpečovat přetíženou am- bulanci a začít hodně sloužit. Množství práce to bylo neskutečné a zod-
povědnost enormní. Práci jsem pochopitelně nestíhal, tedy jsem se o pacienty na oddělení staral i po pracovní době ve svém volnu. Pro zajímavost, plat jsem měl 16 400 Kč hrubého, z toho jsem ještě mnoho utratil dojížděním. Poté, co si kolega vzal vyžádanou dovolenou, jsme na celou internu (tedy 2 oddělení, 2 ambulance s celkem 6 lůžky a interní JIP) byli pouze tři lékaři, některé dny dokonce i jen dva. Jakýkoli průšvih se mohl stát na- prosto kdykoli. Poté nastoupily absolventky
34
dr. Vlčková a dr. Biláková. Za nějaký čas se na částečný úvazek dvou dnů v týdnu vrá- tila dr. T., poté nastoupila další absolventka dr. H., a konečně jako poslední se po delší mateřské vrátila dr. R. Já v Sokolově nadále zůstal, byl jsem k tomu opakovaně ze všech stran přemlouván. Takže shrnuto, současný stav lékařů
na interním oddělení v Sokolově je primář + 8 mladých neatestovaných (z toho jedna na částečný úvazek). Přitom interna Sokolov je jediná v okrese. Chybí zde spousta odděle- ní, kde plnou péči přebírá naše interna – kar- diologie, plicní, geriatrie, infekční, psychiat- rie, onkologie, nahrazujeme lůžka chybějícím oddělením urologie, ORL, dermatologie. Pro nemocné seniory je většina domovů, ústavů a léčeben v Karlovarském kraji situována kolem Sokolova, tedy péči o mimospádo- vé a těžce nemocné polymorbidní pacienty v těchto institucích taktéž přebíráme my na interně. Na existenční hranici je v nemoc- nici radiologie, takže i rentgenové snímky si musíme mnohokrát neodborně hodnotit sami. Všichni umírající a neléčitelní paci- enti jsou doporučováni na internu (a na nás si potom příbuzní vybíjejí svou frustraci). Staráme se běžně o pacienty, kteří s internou nemají nic společného. Interní ambulance je nadepsána názvem „Centrální příjem“ a je hned u vchodu do nemocnice, což vypovídá samo za sebe. Prostě, v Sokolově se o všechno postarají internisté... Jsme zavaleni nezvladatelným množ-
stvím práce, nemocné pacienty nemáme pro přeplněná oddělení kam ukládat. Na- víc počet pacientů se vytrvale navyšuje. Pro naši internu by tedy bylo místo stávajících 8 optimální počet 14 lékařů a pochopitelně z nich více než jen jeden atestovaný. Když má pan primář svoji pravidelnou ordinaci mimo nemocnici, nebo jakékoli jiné povinnosti, tak běžně tyto dny pracujeme na interně pou-
ze neatestovaní. Nemůžeme vůbec chybět, tím pádem se nemůžeme vůbec vzdělávat (získávat specializaci) a nemůžeme si brát dovolenou. Do práce musíme chodit i ne- mocní. Musíme sloužit extrémní množství přesčasů. Pracujeme běžně i dvojnásobně víc hodin za měsíc než libovolné jiné (ne- lékařské) profese. Ze zákoníku práce se pro nás lékaře nedodržuje zhola nic. V práci jsme všichni neustále 32 a ti zkušenější (primář, dr. S., dr. V.) i 56 hodin v kuse, každý z nás pracuje za více lékařů. Únava (a kolikrát už i znechucenost prací) je logicky veliká. Slou- žíme běžně dva neatestovaní. Nestíháme se mnohdy za celý den ani najíst nebo si dojít na toaletu. Označení „otroctví“ se pro naši práci přímo nabízí... O alespoň adekvátním ocenění finančním
si také můžeme nechat jen zdát. Za 110 Kč hrubého na hodinu by snad nešel pracovat ani brigádník. My za to vykonáváme jednu z naprosto nejdůležitějších profesí vůbec. Proč ještě naše interna funguje? Pouze díky velké obětavosti a pracovitosti každého z nás. Zákoník práce platí pro všechna jiná zaměst- nání, pouze pro nás lékaře ne. Pracujeme na úkor svého fyzického a psychického zdra- ví, na úkor svého zákonného volného času, na úkor svého vzdělávání a profesního růstu, a zcela logicky i na úkor adekvátní péče o pa- cienty. Takhle to prostě již dále nejde! Začal jsem na zoufalou situaci upozor-
ňovat, začal jsem vyvíjet aktivitu k jakékoli změně těchto poměrů. Nedostatek lékařů přece není v žádném případě naše starost, je to problém k řešení pro manažery nemocnic, politiky, pojišťovny, proč tedy máme nést ne- ustále zodpovědnost my lékaři? Nebyl však žádný zájem těch skutečně odpovědných cokoli řešit, minimálně se alespoň zajímat o to, jak lékaři fungují a v jakých podmínkách pracují. Proč také, když jim stávající situace velice vyhovuje. Čím méně lékařů musí platit
TEMPUS MEDICORUM / ČERVENEC–SRPEN 2010
Foto: archiv autora
Page 1 |
Page 2 |
Page 3 |
Page 4 |
Page 5 |
Page 6 |
Page 7 |
Page 8 |
Page 9 |
Page 10 |
Page 11 |
Page 12 |
Page 13 |
Page 14 |
Page 15 |
Page 16 |
Page 17 |
Page 18 |
Page 19 |
Page 20 |
Page 21 |
Page 22 |
Page 23 |
Page 24 |
Page 25 |
Page 26 |
Page 27 |
Page 28 |
Page 29 |
Page 30 |
Page 31 |
Page 32 |
Page 33 |
Page 34 |
Page 35 |
Page 36 |
Page 37 |
Page 38 |
Page 39 |
Page 40 |
Page 41 |
Page 42 |
Page 43 |
Page 44 |
Page 45 |
Page 46 |
Page 47 |
Page 48 |
Page 49 |
Page 50 |
Page 51 |
Page 52