STANDARDY
musí mít přiměřenou úroveň z hlediska vědec- kého pokroku a její kvalita musí být předmětem trvalého hodnocení. Rovná dostupnost přitom není synonymem absolutní rovnosti, znamená pouze účinné zajištění dostatečného stupně péče o každého občana. Není vyloučeno, že ved- le nepodkročitelné standardní péče, která musí být zajištěna a hrazena z veřejného zdravotního pojištění každému občanovi, budou k dispozi- ci modernější a finančně náročnější způsoby zákroku nebo metody poskytování zdravotní péče, na které si již pojištěnec musí připlatit a které nemohou být hrazeny ze základního zdravotního pojištění.
Na tomto principu stojí jedna ze
zpravidla týkají jiných otázek, zejména v ob- lasti lékařské etiky, jen výjimečně však stanoví konkrétní závazné lékařské postupy. Některá v minulosti vydaná závazná stanoviska byla v poslední době představenstvem ČLK zruše- na. Závazná stanoviska ČLK jsou publikována ve Věstníku ČLK a na webových stránkách ČLK. Je-li závazné stanovisko vydáno, je lékař povi- nen se jím řídit.
Doporučené postupy a „standardy“ Doporučení, jak má lékař při léčbě konkrét-
ního onemocnění postupovat, může vydávat prakticky kdokoli. Je samozřejmě rozdíl, vy- dá-li takové doporučení např. odborná spo- lečnost ČLS JEP či Česká lékařská komora, nebo vydá-li takové doporučení např. lidový léčitel. V praxi v České republice vydávají do- poručené postupy či doporučení pro řešení odborných problémů při poskytování zdra- votní péče zejména odborné společnosti ČLS JEP. Tato doporučení, někdy označovaná jako „standardy“, nejsou a nemohou být pro lékaře závazná, ale jsou velmi významným prestižním vodítkem, jak by bylo správné v konkrétním pří- padě postupovat, ze kterého často vychází při posuzování správnosti či nesprávnosti postupu lékařů i soudní znalci. Stejně tak se při posuzo- vání správnosti či nesprávnosti konkrétního postupu lékaře přihlíží k doporučením ČLK, případně k obsahu doporučení publikovaných v učebnicích, renomovaných lékařských publi- kacích apod. Lékař však rozhodně nemůže být odsouzen pouze proto, že nepostupoval podle vydaného doporučení označovaného někdy jako „standard“, pokud toto doporučení není pro něho závazné a přidržel se jiného, rovněž uznávaného a odborně správného lékařského postupu. Nejvyšší soud ČR nedávno zrušil roz-
sudek krajského soudu a velmi kritizoval jeho nesprávný postup za situace, kdy krajský soud uznal lékaře vinným, protože nepostupoval podle „závazného doporučení odborné společ- nosti ČLK JEP“. Již z terminologie je zřejmé, že senát krajského soudu, který toto rozhodnutí vydal, neměl vůbec ujasněno, co je profesní komora zřízená zákonem a co je Česká lékař- ská společnost JEP a její odborné společnosti. Zaměnil profesní komoru zřízenou zákonem, která je oprávněna vydávat závazná stanoviska pro své členy, za občanské sdružení Českou lékařskou společnost Jana Evangelisty Purkyně a zaměnil doporučení jistě vysoce renomované společnosti, která však je pouze sekcí občan- ského sdružení, za závazné stanovisko profesní komory zřízené zákonem. Takové chyby by se samozřejmě soudcům stávat neměly. Lékař by měl brát v úvahu doporučené postupy vydané především Českou lékař- skou komorou, případně též odbornými společnostmi, lékařskými fakultami, nebo publikovanými v uznávaných odborných publikacích, ale není a nemůže být těmito doporučeními, která jsou někdy označo- vána jako „standardy“, vázán. Může zvo- lit i jiný uznávaný postup nebo postup, který není obvyklý, ale v daném případě byl indikovaný a lékař jej volil s ohledem na individualitu daného případu.
„Úhradové standardy“ Podle článku 3 Úmluvy o lidských právech
a biomedicíně se signatáři této úmluvy zavazují, že v rámci své jurisdikce zajistí rovnou dostup- nost zdravotní péče patřičné kvality. Vysvět- lující zpráva k tomu uvádí, že cílem je zajistit spravedlivý přístup ke zdravotní péči podle potřeb lékařského ošetření, přičemž tato péče
TEMPUS MEDICORUM / ČERVENEC–SRPEN 2010
zásadních programových tezí ČLK pro novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění tak, jak ji prosazuje prezident MUDr. Milan Kubek. Navrhuje zakot- vit v zákoně dohodovací řízení o úhra- dových standardech zdravotní péče, které by probíhalo mezi odbornými společnostmi, profesními komorami, zdravotními pojišťovnami a patrně též za účasti občanských sdružení pacientů a pojištěnců. V tomto řízení by mělo být dohodnuto, jaká zdravotní péče v jednotlivých odbornostech má být vždy plně hrazena pro všechny pojištěn- ce ze standardního veřejného základní- ho zdravotního pojištění a jaké postupy lze již považovat za nadstandardní péči. Za nadstandardní péči, pokud si ji po- jištěnec zvolí, by mu byl účtován rozdíl mezi úhradou hrazenou ze standard- ního veřejného zdravotního pojištění a úhradou nadstandardní péče, pokud si ji pacient přeje. Je předpoklad, že řada pojištěnců by za tímto účelem uzavřela zdravotní připojištění, jak je to obvyklé v zemích západní Evropy. Výsledek to- hoto dohodovacího řízení by musel být předložen parlamentu, který jediný může formou zákona stanovit, jaká péče je plně hrazena z veřejného zdravotního pojiš- tění a jaká péče může být hrazena buď z připojištění, nebo z příplatku pacienta. Smyslem je tedy vytvořit jakési závazné úhradové standardy, které by zavazovaly zdravotní pojišťovny hradit zdravotní péči v určitém rozsahu a umožňovaly účtovat pacientovi jako spoluúčast péči, která by přesahovala tento základní rámec, případ- ně mu umožnit, aby pro tuto péči uzavřel komerční připojištění.
7
Ilustrační foto:
shutterstock.com
Page 1 |
Page 2 |
Page 3 |
Page 4 |
Page 5 |
Page 6 |
Page 7 |
Page 8 |
Page 9 |
Page 10 |
Page 11 |
Page 12 |
Page 13 |
Page 14 |
Page 15 |
Page 16 |
Page 17 |
Page 18 |
Page 19 |
Page 20 |
Page 21 |
Page 22 |
Page 23 |
Page 24 |
Page 25 |
Page 26 |
Page 27 |
Page 28 |
Page 29 |
Page 30 |
Page 31 |
Page 32 |
Page 33 |
Page 34 |
Page 35 |
Page 36 |
Page 37 |
Page 38 |
Page 39 |
Page 40 |
Page 41 |
Page 42 |
Page 43 |
Page 44 |
Page 45 |
Page 46 |
Page 47 |
Page 48 |
Page 49 |
Page 50 |
Page 51 |
Page 52