TEMPUS MEDICORUM
Kromě peněz jde o úctu k nám samým a k naší práci
J
sem lékař střední generace (50 let), který měl možnost vi- dět vývoj našeho zdravotnictví z pozice začínajícího lékaře až
po současnou pozici přednosty kliniky a profesora, který měl štěstí a možnost pracovat v USA, v Saúdské Arábii ( jako jeden ze širokého týmu lékařů jejich sou- časného krále) a nyní jako hostující pro- fesor na Dalhousie University v Halifaxu v Kanadě. Činím tak i přesto, nebo spíše právě proto, že na výsledku kampaně ne- jsem nijak osobně závislý, má práce mě odborně uspokojuje (při vší skromnos- ti jsem v ní dosáhl téměř všeho, co lze) a mou mateřskou nemocnici (FN Hradec Králové) považuji za vynikající a srov- natelnou (v lecčem i lepší) s podobnými institucemi ve vyspělých zemích, a zatím z ní odejít nehodlám.
Pokud jde o platy lékařů, označuji je ale
trvale jako ostudné (vhodnější slovo mě ne- napadá) a stydím se za naši celou polistopa- dovou politickou garnituru včetně té součas- né, kterou jsem volil a podporoval. Velmi pečlivě a téměř denně sleduji vý-
voj celé kampaně, včetně reakce zdravot- níků, politiků a tzv. laické veřejnosti. Jsem přesvědčen, že v systému, kde není svobodný ekonomický vztah, kde je regulován (a hrubě deformován) vztah mezi poskytovatelem péče, jejím plátcem a jejím příjemcem, je otázka stanovení ceny lékařské práce vý- sostně politické rozhodnutí, nic jiného. Nemohu rovněž souhlasit s tvrzením pana ministra, že nemocnice a jejich ředitelé či primáři nesou vinu za nízké platy, to je dle mého názoru demagogie dosti velkého kali- bru. Dosavadní systém úhrad prostě vůbec nepočítá s tím, že práce lékaře je drahá, a její výše je neustále odvozována až co v systému zbude – s argumentem, že na více není a že náš stát je chudý. Systém úhrad ve vyspělých zemích (které nám tak rádi politici dávají za vzor, když je nutno prosadit něco nepopu- lárního), kde převažuje státem regulované
44
zdravotnictví, počítá s reálnou (a drahou) cenou práce lékařů a cena práce lékaře v těchto zemích je určena téměř výhradně politickým rozhodnutím, reflektujícím vý- sledek jednání mezi poskytovateli, plátci péče, společenskou potřebou a vnímání (ne) nahraditelnosti dané profese. Mohu všech- ny ujistit, že i zde v Kanadě (země s řadou socialistických prvků a kde je téměř 100% státem řízené zdravotnictví) by chtěli poli- tici snížit cenu práce lékařů, trvale se snaží snižovat úhradu za péči, ale vědí, že bez dok- torů to nejde. Plat lékaře s kvalifikací je zde 4–6násobkem průměrné mzdy za základní dobu, všichni občané to berou za přirozené a normální. Nenavrhujme, kde peníze vzít, naprostá
většina z nás nemá dostatečně potřebné sys- témové informace a občasné návrhy z našich řad na mě působí trošku diletantsky, nezlobte se. Nenavrhujme ale ani, jaká má být reforma, to je věcí diskuse mezi politickou reprezen- tací a občany-voliči, naše role by měla být v debatě o reformě spíše expertní. Prosazuj- me ale pevně a jednotně cenu naší práce, za kterou ji hodláme nadále poskytovat, která
reflektuje vyspělost našeho zdravotnictví, dobu a náročnost naší přípravy a v neposled- ní řadě ekonomickou realitu naší země. Stej- ně tak požadujme jako občané a plátci daní otevřené informování veřejnosti ze strany politiků o tom, kolik co ve zdravotnictví stojí v poměru k odváděným částkám tzv. zdravot- ního pojištění. Asi jen málokdo z občanů má představu, jak drahá je zdravotní péče a na co jejich tzv. pojištění stačí. Požadavek navýšení ceny lékařské práce
tak, aby to vedlo ke zhruba trojnásobku prů- měru české mzdy pro kvalifikovaného lékaře za základní pracovní dobu, považuji osobně za dobrý kompromis a výchozí podmínku ja- kékoli reformy, která musí přijít. Neříkejme, kdo z nás pracuje více či lépe, základní plat kvalifikovaného lékaře musí být podle mého názoru totiž v principu stejný pro všechny odbornosti, bez ohledu na tzv. náročnost obo- ru. Tak je tomu ve většině vyspělých zemí, kde neznají pojmy, jako jsou odměny a osobní příplatky. Pokud lékaři jako profesní skupina vydrží, budou jednotní a jejich výpadek ohro- zí dostupnost péče, pak se cena naší práce (byť se skřípěním zubů a poznámkami typu jací jsme vyděrači) změní pro všechny lékaře, jiné řešení totiž vláda z principu nemá (vyjma vyhlášení výjimečného stavu nebo sehnání náhrady za lékaře). Netvrdím, že pro vládu a pana ministra to
je jednoduchá situace, ale jsem přesvědčen, že to nemá být problém lékařů. Upřímně ře- čeno, srdceryvné poznámky typu „vyděrači... pacienti jako rukojmí... zhoršení péče... buďte rozumní“ ve mně jen míru despektu vůči nim prohlubují a nijak se jejich osočováním ne- trápím. To, co mě „trápí“, je ale pocit, že když se nestane nic nyní, pak pro mou generaci je dosažení „normálních“ poměrů v ocenění naší práce asi ztraceno a budoucí generace bude v té samé situaci. Ne že bychom se měli někdo z nás výrazně špatně (pro mě osob- ně se můj běžný způsob života nezmění, ať dopadnou platy jakkoli), ale jsem přesvěd- čen, že kromě peněz jde hlavně o naši úctu k nám samým a k naší práci. A myslím, že za to všechno úsilí stojí. Prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D., FCCM
Předseda České společnosti intenzivní medi- cíny ČLS JEP, člen výboru České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní me- dicíny ČLS JEP, místopředseda akreditační komise oboru Anesteziologie a intenzivní medicína, místopředseda akreditační komise oboru Intenzivní medicína.
Halifax, 23. 12. 2010 TEMPUS MEDICORUM / LEDEN 2011
Ilustrační foto:
shuterstock.com
Page 1 |
Page 2 |
Page 3 |
Page 4 |
Page 5 |
Page 6 |
Page 7 |
Page 8 |
Page 9 |
Page 10 |
Page 11 |
Page 12 |
Page 13 |
Page 14 |
Page 15 |
Page 16 |
Page 17 |
Page 18 |
Page 19 |
Page 20 |
Page 21 |
Page 22 |
Page 23 |
Page 24 |
Page 25 |
Page 26 |
Page 27 |
Page 28 |
Page 29 |
Page 30 |
Page 31 |
Page 32 |
Page 33 |
Page 34 |
Page 35 |
Page 36 |
Page 37 |
Page 38 |
Page 39 |
Page 40 |
Page 41 |
Page 42 |
Page 43 |
Page 44 |
Page 45 |
Page 46 |
Page 47 |
Page 48 |
Page 49 |
Page 50 |
Page 51 |
Page 52 |
Page 53 |
Page 54 |
Page 55 |
Page 56 |
Page 57 |
Page 58 |
Page 59 |
Page 60