NÁZORY Lékařské procitnutí Z


práva o tom, že lékaři zveda- jí hlavu, se tedy dostala až na Hrad! Při úctě a vážnosti, jimž se prezidenti u svých národů


těší, pociťujeme pasáž z novoročního pro- jevu jako závažné napomenutí. Máme být před očima národa „vyděrači“? Pár slov nutné sebeobrany. Dvacet let trpělivosti s deformacemi zdra-


votnictví by snad mohlo být dost na uznání, že nejsme vyzývaví uličníci. Sám se již řadu let stydím za nesmyslnou podrobivost lékařů k diktátům zbyrokratizované nové filozofie: předělávání lékařů na podnikatele způso- bilo již pojišťovnám nevyčíslitelné úniky z bez-účelných vyšetření; navádění k umě- lému výkaznictví, obliba výnosných diagnóz v systému DRG, shánění unikátních rodných čísel pro naplnění kasičky, rozlišování, která diagnóza u které pojišťovny může a nemůže být ošetřena v daném kvartálu, vulgarizace vztahů mezi pacientem a zdeptaným léka- řem a další a další. Také zavedení bodu jako vždy přizpůsobitelného média v odměňování práce zasloužilo rozhodné veto hned na za- čátku. Kdo si to nechává líbit, je samozřejmě podezřelý z nedostatku svéprávnosti. Podle toho se s ním zachází. Snad proto přišli v roce 2008 poslanci dokonce na nápad, že nám bu- dou určovat konstituční pravidla v Lékařské komoře. Mysleli, že se bez jejich vladařské moudrosti neobejdeme! Chtěli nás snad do- stat až do ilegality? K předpokladům důstojného života patří přinejmenším to, aby člověk mohl zůstat, kde se narodil, kde má svou rodinu a přátele. Jsme teď svědky nevídané hrozby odchodů do ciziny. Když opouštěly stovky sester a lé- kařů své domovy a odcházely v průběhu mi- nulých let, nikdo z politiků nezaslzel, nikdo si nedělal starosti, kdo a jak bude doplňovat nezbytné mezery. Stejně tak si je nedělal v okamžiku, kdy z rozhodnutí Evropské unie dostal lékař oprávnění odejít po 24hodinové službě domů (pouze ve férových nemoc- nicích!, někde ani to nejde). Kdo počítal, jak a kým budou tito chybějící kolegové na svých odděleních doplněni? Novými úkoly, byrokratickými buzera-


cemi, správní orgány v posledních letech jen hýří. Dodat administrativní síly – to ovšem ne! Kde jsou ty stenotypistky, sekretářky, sanitáři, které jsme očekávali od vlády rozu- mu po sametové revoluci? Byli nám naopak


TEMPUS MEDICORUM / LEDEN 2011


odebráni a administrativu zajišťují sestry. Místo své vlastní práce! Kampaň mladých lékařů si nyní vybrala


dva aspekty celého marasmu: platy a post- graduální vzdělávání. Važme si konečně pohybu, važme si probrání ze soporu k ak- tivitě! Teprve po vyřešení stávajícího pro- blému, obsahově banálního a celkem dobře řešitelného (nenabídla již Asociace českých a moravských nemocnic nebo Česká lékařská komora seznamy, z nichž lze uvnitř zdra- votnictví hospodárně získat prostředky na platy?), teprve v další etapě je možno jednat o problémech decentnějších. Dosud byla mocnářům jakákoli diskuse o subtilnějších jevech pouze k smíchu. Prezidenti, guver- néři i dvorní radové si však musí existenci lékařů vůbec připustit. Mysleli, že budeme jen s obdivem žasnout nad těmi úžasnými výdobytky nové doby, kde výprodejem stát- ního průmyslu zajistili posvícení na několik let nadšeného transu. Když se nám hlásili mladí kolegové těsně


po promoci o místo, po nejdelším a nejnároč- nějším studiu, jaké u nás máme, k nástupu asi tak za poloviční plat proti svým spolužákům z gymnázia, hleděl jsem do jejich rozzářených tváří, které se těšily na vytoužené povolání. Dusil jsem v sobě vědomí o tom, co je čeká. Zamlčoval jsem, kolik nám již uteklo kvalit- ních kolegů z kliniky (a hlavně proč!), a snažil jsem se, aby ve mně nepoznali planého figu- ranta, jemuž ředitelství nemocnice odebralo všechny pravomoci. Prosadit pro ně seriózní pracovní prostředí bylo nemožné. Zarážející je, že půl roku doutnajících


sporů s ministerstvem zdravotnictví ne- přineslo ještě žádné myšlenky! Stále ještě


jen štěkání z jednoho břehu na druhý: „My chceme více!“ – „My vám nic nedáme!“ Ale kde jsou otázky a odpovědi, které se z kon- fliktu zákonitě rodí? Tak kam by nás tedy čeští vládci chtěli platově zařadit v poměru k odměnám české ekonomické, právnické, bankovní, podnikatelské, manažerské eli- ty? Cení si nás z hlediska zanedbatelnosti lidské práce, z hlediska výkonu, schopností a intenzity provozu asi tak na jejich čtvrti- nu, nebo dokonce na třetinu? Zatím to tak nebylo! Lékař – nejen s nástupním platem 17 000 Kč, ale ani lékař po atestaci, ani lékař po 10 letech – se nevyškrabal na čtvrtinu těch platů, o něž má naše vláda zvláštní péči: musí je zastropovat v jejich odvodech, aby se tito prominenti nepohněvali a neodešli do ciziny! Existenční statut se mezi takovými velikány a lékařem rozešel během 15 let o nějakých 28 milionů. Jedná se tedy o dva zcela odlišné lidské druhy. Nebojme se zeptat: proč? A ne- bojme se zeptat: co a jak ostatní? Co sestry? Co učitelé, co univerzitní filozofové, co čle- nové Akademie věd? Važme si hlavně toho, že na rozdíl od pana


prezidenta má současné lékařské hnutí jed- noznačnou podporu od akademických sená- tů lékařských fakult, od výborů odborných lékařských společností (s výjimkou gyne- kologické) a od velké části ušlechtilé české veřejnosti. Všichni totiž věří, že se rozhý- bávají ledy k diskusi bohatší, která by nám mohla přispět k lepší spravedlnosti v naší vykolejené společnosti. Komu ovšem připadá stav společnosti idylický, může nás s panem prezidentem pohoršeně napomínat. Těm se tedy omlouváme, ale ve své víře, že kampaň pracuje na vylepšení pro všechny, a zejména pro nemocné, nemůžeme pochybovat.


Prof. Pavel Kalvach, CSc., Fakultní nemocnice Královské Vinohrady


„Byly doby, kdy snad mělo jistý smysl odcházet za lepším do ciziny, ale dnes tomu tak určitě není. Výzvy, aby se v některých profesích organi- zovaně, kolektiv-


ně a hromadně odcházelo do ciziny, jsou něčím, s čím se nemůžeme smiřovat. Je to nepřijatelné vydírání.“ (Václav Klaus, prezident ČR, novoroční projev, 1. ledna 2011)


43


Ilustrační foto: shuterstock.com


Ilustrační foto: archiv


Page 1  |  Page 2  |  Page 3  |  Page 4  |  Page 5  |  Page 6  |  Page 7  |  Page 8  |  Page 9  |  Page 10  |  Page 11  |  Page 12  |  Page 13  |  Page 14  |  Page 15  |  Page 16  |  Page 17  |  Page 18  |  Page 19  |  Page 20  |  Page 21  |  Page 22  |  Page 23  |  Page 24  |  Page 25  |  Page 26  |  Page 27  |  Page 28  |  Page 29  |  Page 30  |  Page 31  |  Page 32  |  Page 33  |  Page 34  |  Page 35  |  Page 36  |  Page 37  |  Page 38  |  Page 39  |  Page 40  |  Page 41  |  Page 42  |  Page 43  |  Page 44  |  Page 45  |  Page 46  |  Page 47  |  Page 48  |  Page 49  |  Page 50  |  Page 51  |  Page 52  |  Page 53  |  Page 54  |  Page 55  |  Page 56  |  Page 57  |  Page 58  |  Page 59  |  Page 60