FARMAKOTERAPEUTICKÉ INFORMACE Měsíčník pro lékaře a farmaceuty


Obsah


Anafylaxe a její léčba ................................................................................................................................................. 1 ANAFYLAXE A JEJÍ LÉČBA


Anafylaxe je nejzávažnější manifestace reakcí, které jsou závis- lé na žírných buňkách, mastocytech. Je to tedy zároveň nejzá- važnější forma alergické reakce. Anafylaxe je vzácná choroba, ale současná data demonstrují stoupající tendenci počtu posti- žených jedinců.


Překvapivě vzhledem k dávnému popisu syndromu dosud neexistuje jednotná definice ani diagnostika, a z toho plyne nedostatečné rozpoznání anafylaxe, nepřesná data o výskytu onemocnění, nedostatečné léčení a především neúplné poro- zumění patogenezi nemoci. Současné léčebné postupy jsou po- tvrzeny zkušenostmi praktické medicíny, ale nemají důkazy dle moderních kritérií klinické medicíny (EBM), které jsou z etic- kých důvodů neproveditelné.


1. Epidemiologie


Jak bylo již zmíněno, není přesný odhad prevalence. Vždy je nutno současně uvést, v jaké populaci byla data získána. Sou- časné světové zdroje uvádějí frekvenci anafylaxe na základě údajů oddělení urgentní medicíny nemocnic: 0,02 až 0,09 % pacientů. Populační studie uvádějí 7,9 až 49,8 postižených osob na 100 000 obyvatel za rok. Evropská data udávají výskyt letální anafylaxe u 1–3 osob na 10 000 obyvatel, data získaná z údajů nemocničních přijetí pro anafylaxi v Anglii ukazují sed- minásobné zvýšení od roku 1990 do roku 2004.


2. Definice anafylaxe


Definice anafylaxe je především postavena na klinických pří- znacích. Nejčastěji se v literatuře setkáváme s označením, že jde o soubor náhle vzniklých závažných až život ohrožujících typických alergických příznaků, vyskytujících se většinou na několika orgánech: kůži, dýchacím a zažívacím traktu, kar- diovaskulárním a urogenitálním traktu. Rozlišování způsobu aktivace mastocytů je pro diagnózu akutního stavu a léčbu ana- fylaxe nepřínosné. Pro snadnější pochopení syndromu zdravot- nickými i laickými osobami je v USA preferována kratší a širší definice: Anafylaxe je závažná alergická reakce, která probíhá velmi rychle a může způsobit smrt1


/. 3. Diagnóza


V praxe lze použít klinická kritéria pro diagnózu anafylaxe dle Sampson HH et al.2


/:


1. Akutní začátek příznaků (kůže, sliznice) a nejméně jeden z následujících příznaků: • respirační ohrožení • pokles TK nebo typické příznaky cílového orgánu.


2. Dvě nebo více z následujících kritérií, pokud záhy po kon- taktu s pravděpodobným alergenem má pacient: • změny na kůži-sliznici, respirační příznaky, pokles TK či vázané příznaky, persistentní GI příznaky


FI • Číslo 10/2011


3. Pokles TK po expozici známému alergenu: • děti – nízký systolický TK (sTK), věkově specifické, či pokles >30 % sTK


• dospělí – sTK <90 mm Hg či pokles >30 % osob. hodnoty.


Diagnóza je vysoce pravděpodobná, pokud je jedno z kritérií splněno.


Začátek výše popsaných klinických příznaků je obvykle velmi rychlý – během několika vteřin až minut od podání alergenu. Příznaky se objevují v různé kombinaci, nejzávažnější jsou respi- rační a kardio vaskulární. Časné příznaky zahrnují celkový pocit tepla, svědění dlaní, chodidel, erytém, generalizovaný pruritus s pokračující nevůlí, závratěmi, pocity hrozící katastrofy, bolest- mi hlavy, břicha, nauzeou a zvracením, respiračními příznaky s obstrukcí horních a dolních dýchacích cest. V případě rozvoje laryngeálního edému předchází pocit stažení hrdla a pak pocit dušení. U obstrukce dolních dýchacích cest je to kašel, dušnost a pískoty při dýchání. Kardiovaskulární příznaky zahrnují celko- vou slabost, pocity na omdlení, bolesti na hrudi, palpitace, tachy- kardii, hypotenzi a mohou vést k úplnému obrazu šoku. Patolo- gický nález není pro anafylaxi specifický, závisí na stadiu reakce a na předchozím onemocnění pacienta.


4. Patogeneze


Masivní uvolnění mediátorů je způsobeno aktivací a degranu- lací žírných buněk a bazofilních leukocytů specifickou imuno- logickou cestou zprostředkovanou IgE při opakované expozici organizmu, kdy jsou již tyto buňky senzibilizovány – připraveny k reakci. K prakticky identické reakci dojde též při aktivaci mas- tocytů bez vazby IgE a tedy bez předchozí senzibilizace, pak ob- vykle hovoříme o anafylaktoidní reakci. Klinický obraz je však obvykle identický, proto není toto dělení příliš opodstatněné. Rozsah látek, které mohou vyvolat anafylaxi, je velmi široký, v přehledu je lze řadit do následujících skupin.


Příčiny anafylaxe


Nejčastější příčiny anafylaxe jsou potraviny, jedy hmyzu a léky. Přesná frekvence příčin je závislá na věku, geografické oblasti a expozici, je však vysoce závislá na zdroji dat, např. urgentní příjem nemocnice nebo specializované pracoviště alergologie se v těchto údajích velmi liší.


Obvyklé příčiny anafylaxe: 1. Potraviny – ořechy, burské ořechy, ryby, mořští měkkýši, mléko, vaječný bílek.


2. Léky a jiné látky užívané při zdravotní péči – beta-laktamová antibiotika, alergenové extrakty, vakcíny, latex, kyselina acetylsalicylová a nesteroidní antirevmatika, rentgenové kontrastní látky, myorelaxancia, biologická léčiva typu mo- noklonálních protilátek, volumexpandery.


3. Alergeny jedu hmyzu – nejčastěji blanokřídlý hmyz (včela, vosa).


1


10 2011


Page 1  |  Page 2  |  Page 3  |  Page 4  |  Page 5  |  Page 6  |  Page 7  |  Page 8  |  Page 9  |  Page 10  |  Page 11  |  Page 12  |  Page 13  |  Page 14  |  Page 15  |  Page 16  |  Page 17  |  Page 18  |  Page 19  |  Page 20  |  Page 21  |  Page 22  |  Page 23  |  Page 24  |  Page 25  |  Page 26  |  Page 27  |  Page 28  |  Page 29  |  Page 30  |  Page 31  |  Page 32  |  Page 33  |  Page 34  |  Page 35  |  Page 36  |  Page 37  |  Page 38  |  Page 39  |  Page 40  |  Page 41  |  Page 42  |  Page 43